Mnohočetné "já"

Existuje volná energie a stagnující energie. "Já" je stagnující energie. "Já" je uzel, který musíme rozvázat.

Univerzální Duch života je energie, která je volná. Duch není "já." Duše není "já." Fyzické tělo není "já."

Je třeba vědět, že "já" je Satan o kterém se píše v Bibli. "Já" je Ahriman Peršanů. "Já" je shluk vzpomínek, tužeb, vášní, chutí, strachu, atd.

Žádná taková věc jako "Vyšší já" neexistuje. Naše skutečné Bytí přesahuje jakéhokoliv představy, které máme o "já." Naše skutečné Bytí je Bytí, a nic víc, než to: Bytí.

Duše je Bytí. Duch je Bytí, ale "já" není ani duše, ani duch. "Já" je ďábel, a to je vše.

"Já" existuje v lidech v mnohočetné formě. Tím máme na mysli, že "já" je legie ďáblů. Stejně jako se skládá voda z mnoha kapek, a plamen má mnoho jisker, stejně tak i "já" se skládá z mnoha malých "já."

Každá touha je zosobněná malým "já." Každá choutka je ztělesněná dalším malým "já." Sedm smrtelných hříchů je zosobněním sedmi "já." Pro každý smrtelný hřích jedno já; tedy dohromady sedm.

Všechny naše zlozvyky, vášně a zlé skutky jsou ztělesněny malými "já," které jako celek představují "já" nebo převtělující se ego.

To, co se převtěluje, je "já." "Já" se převtěluje za účelem uspokojit své touhy a splatit karmu. "Já" je původ bolesti. "Já" je původem všech našich špatných skutků.

Když je "já" zredukováno na prach, pak jediná věc, která v nás zůstane je naše duše. Přirozená podstata duše je štěstí. Duše je štěstí.

Je zcela absurdní hledat štěstí. Štěstí přichází, když "já" je mrtvé. Pokud bude existovat mnohočetné já, štěstí bude jen iluzí.

V životě jsou příjemné a radostné okamžiky, ale štěstí nemůže existovat, pokud "já," není zlikvidováno.

Když je "já" zredukováno na prach, pak se můžeme reinkarnovat na jiných, vyspělejších planetách, abychom mohli pokračovat v práci na své vlastní vnitřní seberealizaci. Zničení "já" přináší opravdovou svobodu.

Venušané jsou opravdu šťastní, protože oni své "já" zničili. Oni nemají žádné "já."

Venušané nepotřebují peníze, protože nemají žádnou touhu po akumulaci. Po ničem netouží. Nemají nenasytnost. Jejich obživa jim zcela postačuje. Takové vědomí je charakteristické pro bytosti, které již nemají žádné "já."

Na Venuši nejsou nutní úřední činitelé, protože tam není žádné násilí. Pouze "já" je násilné. Také tam není žádná vláda, protože každý občan ví, jak se ovládat sám.

Když se zničí "já," každý občan se stává vládou samou o sobě. Poté, za takových podmínek, kdo by potřeboval vládnout?

Na Venuši neexistuje individuální rodina. Všichni Venušané tvoří jednu velkou rodinu. To je možné jen díky tomu, že zničili hrozné mnohočetné já.

"Já" je to, co nazýváme svou rodinou, svým domem, svým majetkem, svou sexuální žádostivostí, svou rozhorčeností, svými touhami, svými vášněmi, svými vzpomínkami, atd.

"Já" pokračuje v našich potomků. "Já" je moje rasa, můj národ, moje společenská třída, moje peníze, moje rodina, moje dědičnost, atd.

"Já" je naše podvědomí. Když je "já" zničeno, naše podvědomí se stane vědomým.

Musíme zničit naše "já," abychom naše podvědomí udělali vědomé. Pouze zničením našeho "já," můžeme udělat naše podvědomí vědomé.

Když se podvědomí stane vědomým, problém astrální projekce se vyřeší. Když se naše podvědomí stane vědomým, pak si už nemusíme lámat hlavu s astrální projekcí, protože zatímco naše fyzické tělo bude spát, my budeme ve vnitřních světech po celou dobu zcela při vědomí.

V dnešní době je lidstvo na devadesát sedm procent podvědomé a pouze na tři procenta vědomé. Naším cílem je být sto procent při vědomí.

Obyvatelé Venuše jsou zcela sto procent při vědomí. Lidstvo Venuše zničilo své 'já.'

"Já" může být zničeno pouze prostřednictvím důkladného kreativního pochopení. Se skalpelem sebekritiky musíme udělat sebe-pitvu tohoto "já."

Namísto kritizování ostatních, musíme kritizovat sami sebe. Praktický život je zrcadlem, ve kterém se můžeme vidět úplně celý, tak, jak jsme.

Když je naše mysl ve stavu ostražitého vnímání, tehdy můžeme snadno odhalit své psychické poruchy při komunikaci s ostatními lidmi, protože tehdy se objevují spontánně.

Při komunikaci s našimi sousedy, přáteli, spolupracovníky, manželkou, dětmi, manželem, atd., je úžasné sledovat, jak naše chyby vycházejí na povrch, a pokud jsme ve střehu a bdělí jako strážce v době války, tak je zcela zřejmé, že je dokážeme pak vidět tak, jak jsou.

Lidské interakce přinášejí sebepoznání, když jsme ve stavu ostražitého vnímání.

Jakákoli objevena psychická chyba, musí být intelektuálně analyzována. Ale intelekt není všechno. Intelekt je jen zlomek mysli.

My musíme jít hlouběji. Musíme prozkoumat naše podvědomí, aby se zjistilo, co je nejvnitřnější hlavní pohnutkou našich chyb. Podvědomí můžeme skutečně zkoumat pouze prostřednictvím velmi hluboké meditace.

Když jsme zcela pochopili psychologickou chybu, "já," které tuto chybu zosobňovalo se rozpadne. To je způsob, jak z okamžiku na okamžik postupně umíráme.

Co potřebujeme, je mystická smrt. Potřebujeme smrt 'já.' Připomeňme si, že každý z nás má uvnitř legii ďáblů. Touto légou ďáblů je samozřejmě "já."

Uvnitř každého člověka existuje tělo touhy, a v tomto těle tužeb se nachází mnohočetné já.

Toto mnohočetné já uboze plýtvá Esencí, tj. "Surovým základem," podstatou Duše. "Já" mrhá drahocennou Esencí Duše v atomových výbuších hněvu, chamtivosti, chtíče, pýchy, lenosti, obžerství, atd.

Tím jak umírá "já," se akumuluje Esence, a z této naakumulované Esence se nakonec stává Duše. Potřebujeme, aby toto "já" zemřelo. To, čemu říkáme štěstí, to, čemu říkáme Duše, je to jediné, co v nás musí prožívat. Když "já" zemře, skončí se karma, a my se vlastně stáváme svobodný.

Vnitřní rozpory každého člověka, jsou kvůli mnohočetnému já. Podívejme se na několik příkladů:

"Jdu si přečíst noviny," říká "já" intelektuálního centra. "Já nechci číst. Já se chci přejít na kole," říká "já" motorického centra. "Miluji tuto ženu," říká "já" emocionálního centra. "Vůbec ji nemiluji. To, co chci jsou peníze," říká "já" intelektuálního centra. "K čertu s tím vším. Jdu se najíst," říká "já" trávení. "Fakt se chci pořádně napráskat," říká "já" obžerství. "Přísahám věrnost gnóze," říká emocionální "já." "K čertu s gnózí," říká intelektuální "já" hněvu. "Je lepší nahrabat peníze," říká "já" chamtivosti. "Já se přidám k nějaké jiné instituci, takové, která je lepší než gnóze," říká "já" zvědavosti.

Takto vlastně nemáme žádnou individualitu. Ještě jsme se nezindividualizovali. Zatím jsme jen legie ďáblů. Když je "já" zlikvidováno, to, co v nás zůstává je individualita, čili zindividualizovaná duše.

Venušané jsou opravdoví posvátní jedinci. Nemají žádné 'já.' Venušané jsou opravdu dokonalé lidské bytosti. My pozemšťané jsme intelektuální zvířata. My nemáme žádnou skutečnou individualitu.

V průběhu let jsme viděli mnoho lidí, jak před oltářem přísahali věrnost gnóze, ale za nějaký čas se přidali k jiné instituci a pak se prohlašovali za nepřátele gnóze.

Je to proto, že takový lidé nemají individualitu. "Já," které je v daném okamžiku nadšené gnózí, je později nahrazeno dalším "já," které gnózí nesnáší.

Lidské bytosti zatím nemohou mít nepřetržitost účelu, protože nemají individualitu. Každá lidská bytost je legie ďáblů, a každý ďábel má svůj vlastní pohled, představy, názory, atd.

Lidská bytost je nedokončená bytost. Stále nemá Bytí. Pouze Bytí nám dává skutečnou individualitu.